Who cast that first fateful tomato that started the La Tomatina revolution? The reality is no one knows. Maybe it was an anti-Franco rebellion, or a carnival that got out of hand. According to the most popular version of the story, during the 1945 festival of Los Gigantes (a giant paper mâché puppet parade), locals were looking to stage a brawl to get some attention. They happened upon a vegetable cart nearby and started hurling ripe tomatoes. Innocent onlookers got involved until the scene escalated into a massive melee of flying fruit. The instigators had to repay the tomato vendors, but that didn't stop the recurrence of more tomato fights—and the birth of a new tradition.
Fearful of an unruly escalation, authorities enacted, relaxed, and then reinstated a series of bans in the 1950s. In 1951, locals who defied the law were imprisoned until public outcry called for their release. The most famous effrontery to the tomato bans happened in 1957 when proponents held a mock tomato funeral complete with a coffin and procession. After 1957, the local government decided to roll with the punches, set a few rules in place, and embraced the wacky tradition.
Though the tomatoes take center stage, a week of festivities lead up to the final showdown. It's a celebration of Buñol's patron saints, the Virgin Mary and St. Louis Bertrand, with street parades, music, and fireworks in joyous Spanish fashion. To build up your strength for the impending brawl, an epic paella is served on the eve of the battle, showcasing an iconic Valencian dish of rice, seafood, saffron, and olive oil.
Today, this unfettered festival has some measure of order. Organizers have gone so far as to cultivate a special variety of unpalatable tomatoes just for the annual event. Festivities kick off around 10 a.m. when participants race to grab a ham fixed atop a greasy pole. Onlookers hose the scramblers with water while singing and dancing in the streets. When the church bell strikes noon, trucks packed with tomatoes roll into town, while chants of "To-ma-te, to-ma-te!" reach a crescendo.
Then, with the firing of a water cannon, the main event begins. That's the green light for crushing and launching tomatoes in all-out attacks against fellow participants. Long distance tomato lobbers, point-blank assassins, and medium range hook shots. Whatever your technique, by the time it's over, you will look (and feel) quite different. Nearly an hour later, tomato-soaked bombers are left to play in a sea of squishy street salsa with little left resembling a tomato to be found. A second cannon shot signals the end of the battle. | Kdo hodil první osudové rajče, které rozpoutalo revoluci La Tomatina? To vlastně nikdo neví. Možná to bylo při povstání proti Frankovi nebo při karnevalu, který se zvrhl. Avšak podle nejoblíbenější verze příběhu místní občané během festivalu Los Gigantes (průvodu obřích papírových loutek) v roce 1945 zinscenovali rvačku, aby přilákali pozornost. Náhodně narazili na vozík se zeleninou a začali po sobě házet zralá rajčata. Zapojili se také nevinně přihlížející a skončilo to velkou zeleninovou melou. Strůjci této bitky museli zaplatit prodejcům za rajčata, ovšem ani to nezabránilo pořádání nových rajčatových bitev – a zrození nové tradice. Úřady se obávaly nekontrolovaného šíření těchto válek, a proto v 50. letech vydaly řadu zákazů, které poté zmírnily a zase znovu obnovily. V roce 1951 bylo uvězněno několik místních, kteří zákaz porušili, ale na nátlak veřejnosti byli propuštěni. K nejslavnější okázalosti proti zákazům rajčatových válek došlo v roce 1957, kdy zastánci uspořádali pohřeb rajčete s rakví a průvodem. Od roku 1957 se místní vláda rozhodla přistoupit k ráznému kroku a stanovila několik pravidel, kterými tuto bláznivou tradici přijala za svou. Rajčatovou válku, která je hlavní atrakcí, předchází týden různých slavností. Jsou to zejména oslavy svatých patronů Buñolu svaté Marie a svatého Louise Bertranda s průvody, hudbou a ohňostroji v bujarém španělském stylu. A sílu na nastávající pranici můžete načerpat z jedinečné paelly, tradičního valencijského jídla z rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje, která se podává v předvečer bitvy. Dnes má tato nespoutaná slavnost určitý řád. Organizátoři zašli až tak daleko, že pěstují speciální odrůdu nepoživatelných rajčat pouze pro účely této každoroční akce. Oslavy začínají kolem desáté ráno, kdy účastníci závodí ve šplhu na naolejovaný kůl, na jehož konci je šunka. Přihlížející stříkají na zpívající a tančící účastníky vodu z hadic. Jakmile kostelní zvon odbije poledne, vjedou do města za sílícího pokřiku „To-ma-te, to-ma-te!“ nákladní auta s rajčaty. Pak s výstřelem vodního děla začíná hlavní událost. Je to signál k mačkání rajčat a házení na okolní účastníky v nepřehledné vřavě. Lidé hází dalekonosné loby, zabijácky přímo na cíl nebo středně dlouhé padáčky. Bez ohledu na techniku se po skončení budete cítit a vypadat trochu jinak. Po téměř hodině si rajčaty smáčení bojovníci ještě mohou hrát v pouličním moři rajčatové omáčky. Druhý výstřel z děla signalizuje konec bitvy. |