ProZ.com translation contests »
2014 annual ProZ.com translation contest: "Celebrations" » Czech to Slovak » Entry by Martina Plavcová


Source text in Czech

Translation by Martina Plavcová (#18403)

Na nádraží jsem si koupil lístek do La Spezia. Konečně jsem vnímal, že jsem v Itálii. Cítil jsem se pevný a jistý. Recepční měl pravdu: „Taková noc…“

V La Spezia nebylo příliš o čem rozhodovat. Před nádražím rostl vysoký plot ze zaprášených keřů a dole pod ním supěl přístav, který jako velryba občas vydechl gejzír pachů, hulákání a rezavého skřípotu. Korsika se mi proměnila v ušmudlanou, neodeslanou pohlednici. Ostatně, cíle bylo dosaženo, či spíše se mi sám od sebe zjevil, a nechtěl jsem se už dál rozmělňovat v dalších sebepitváních, otevřel jsem všechna okna své zatuchlé pevnosti a nechal proudit čerstvý vzduch, nač mu tedy stát v cestě a znovu se v kruhu honit za svým vlastním stínem?

Vrátil jsem se k pokladně a zeptal se na nejbližší vlak do nějakého velkého města.

„Za patnáct minut do Benátek, za čtyřicet do Říma,“ ozvalo se za okýnkem.

Vydal jsem se do Benátek.

Byl jsem v tom městě už jako malé dítě s rodiči a s bratrem, ale nic jsem si z toho nepamatoval. Snad jen holuby. Měl jsem o něm vzrušující fantazie, ve kterých se mísila mlha a ostré slunce, slaný vzduch a těžká zamotaná tajemství. Rozmazané siluety Giacoma Casanovy, Lorenza da Ponte a Antonia Vivaldiho. Ještě rozmazanější postavy dóžecích udavačů, hbitých gondoliérů a karnevalových masek. Pach ryb a soumraků ve vlhkém městě. Jak jsem se přesdvědčil, nebyl jsem daleko od pravdy, ale netušil jsem, jak mě to město sevře. Uchopí a nepustí.

Na nádraží Santa Lucia jsem vyskočil z vlaku, a když jsem vyšel z budovy, jenom jsem zasténal. Přede mnou bez varování vybuchl ohňostroj překrásného města. Bylo jedenáct hodin v noci. To město mi kynulo na pozdrav, Canal Grande jako by vrtěl hlavou, že to tak dlouho trvalo, a vlevo už mne vybízel Ponte degli Scalzi, abych jen vstoupil, že je vše připraveno. Musel jsem si sednout na schody a počkat, až se mi zklidní tep a budu se moci nadechnout.

Zůstal jsem v tom městě tři dny. A bylo lhostejné, jestli jsem byl nahý, nebo mi Benátky vtiskly na obličej jednu ze svých šalivých masek. Byl jsem šťastný. Byl jsem zamilovaný.

Zamiloval jsem se do města. Nebudu a nechci popisovat tyto tři dny. Byla to opojná svatební noc. Na náměstí San Marco jsem se napil moře a nechal se vést…
Na stanici som si kúpil lístok do La Spezia. Konečne som mal pocit, že som v Taliansku. Cítil som sa pevný a istý. Recepčný mal pravdu: „Takáto noc..."

V La Spezia nebolo príliš nad čím váhať. Pred stanicou rástol vysoký plot zo zaprášených kríkov a dolu pod ním funel prístav, ktorý ako veľryba občas vydýchol gejzír pachov, hulákania a hrdzavého škripotu. Korzika sa mi zmenila na zašpinenú, neodoslanú pohľadnicu. Napokon, cieľ bol dosiahnutý, alebo skôr sa mi sám od seba zjavil, a nechcel som sa už ďalej drobiť v ďalšom sebapitvaní, otvoril som všetky okná svojej zatuchnutej pevnosti a nechal prúdiť čerstvý vzduch, načo mu teda stáť v ceste a znovu sa v kruhu hnať za svojím vlastným tieňom?
Vrátil som sa k pokladnici a spýtal som sa na najbližší vlak do nejakého veľkého mesta.

„Za pätnásť minút do Benátok, za štyridsať do Ríma," ozvalo sa za okienkom.

Vydal som sa do Benátok.

Bol som v tom meste už ako malé dieťa s rodičmi a bratom, ale nič som si z toho nepamätal. Možno len holuby. Predstavoval som si ho ako vzrušujúce miesto, kde sa mieša hmla a ostré slnko, slaný vzduch a ťažké zamotané tajomstvá. Rozmazané siluety Giacoma Casanova, Lorenza da Ponte a Antonia Vivaldiho. Ešte rozmazanejšie postavy dóžových udavačov, obratných gondolierov a karnevalových masiek. Pach rýb a súmrakov vo vlhkom meste. Ako som sa presvedčil, nebol som ďaleko od pravdy, ale netušil som, ako ma to mesto zovrie. Uchopí a nepustí.

Na stanici Santa Lucia som vyskočil z vlaku, a keď som vyšiel z budovy, vydal som len ston. Predo mnou bez varovania vybuchol ohňostroj prekrásneho mesta. Bolo jedenásť hodín v noci. To mesto mi zakývalo na pozdrav, Canal Grande akoby vrtel hlavou, že to tak dlho trvalo, a vľavo ma už volal Ponte degli Scalzi, aby som len vstúpil, že všetko je pripravené. Musel som si sadnúť na schody a počkať, kým sa mi upokojí tep a budem sa môcť nadýchnuť.

Zostal som v tom meste tri dni. A nezáležalo mi na tom, či som nahý, pretože Benátky mi vtlačili na tvár jednu so svojich šialených masiek. Bol som šťastný. Bol som zamilovaný.

Zamiloval som sa do mesta. Nebudem a nechcem popisovať tieto tri dni. Bola to opojná svadobná noc. Na námestí San Marco som sa napil mora a nechal sa viesť...


Discuss this entry