ProZ.com translation contests »
2014 annual ProZ.com translation contest: "Celebrations" » Czech to Slovak » Entry by Stanislava Dengová


Source text in Czech

Translation by Stanislava Dengová (#19277)

Na nádraží jsem si koupil lístek do La Spezia. Konečně jsem vnímal, že jsem v Itálii. Cítil jsem se pevný a jistý. Recepční měl pravdu: „Taková noc…“

V La Spezia nebylo příliš o čem rozhodovat. Před nádražím rostl vysoký plot ze zaprášených keřů a dole pod ním supěl přístav, který jako velryba občas vydechl gejzír pachů, hulákání a rezavého skřípotu. Korsika se mi proměnila v ušmudlanou, neodeslanou pohlednici. Ostatně, cíle bylo dosaženo, či spíše se mi sám od sebe zjevil, a nechtěl jsem se už dál rozmělňovat v dalších sebepitváních, otevřel jsem všechna okna své zatuchlé pevnosti a nechal proudit čerstvý vzduch, nač mu tedy stát v cestě a znovu se v kruhu honit za svým vlastním stínem?

Vrátil jsem se k pokladně a zeptal se na nejbližší vlak do nějakého velkého města.

„Za patnáct minut do Benátek, za čtyřicet do Říma,“ ozvalo se za okýnkem.

Vydal jsem se do Benátek.

Byl jsem v tom městě už jako malé dítě s rodiči a s bratrem, ale nic jsem si z toho nepamatoval. Snad jen holuby. Měl jsem o něm vzrušující fantazie, ve kterých se mísila mlha a ostré slunce, slaný vzduch a těžká zamotaná tajemství. Rozmazané siluety Giacoma Casanovy, Lorenza da Ponte a Antonia Vivaldiho. Ještě rozmazanější postavy dóžecích udavačů, hbitých gondoliérů a karnevalových masek. Pach ryb a soumraků ve vlhkém městě. Jak jsem se přesdvědčil, nebyl jsem daleko od pravdy, ale netušil jsem, jak mě to město sevře. Uchopí a nepustí.

Na nádraží Santa Lucia jsem vyskočil z vlaku, a když jsem vyšel z budovy, jenom jsem zasténal. Přede mnou bez varování vybuchl ohňostroj překrásného města. Bylo jedenáct hodin v noci. To město mi kynulo na pozdrav, Canal Grande jako by vrtěl hlavou, že to tak dlouho trvalo, a vlevo už mne vybízel Ponte degli Scalzi, abych jen vstoupil, že je vše připraveno. Musel jsem si sednout na schody a počkat, až se mi zklidní tep a budu se moci nadechnout.

Zůstal jsem v tom městě tři dny. A bylo lhostejné, jestli jsem byl nahý, nebo mi Benátky vtiskly na obličej jednu ze svých šalivých masek. Byl jsem šťastný. Byl jsem zamilovaný.

Zamiloval jsem se do města. Nebudu a nechci popisovat tyto tři dny. Byla to opojná svatební noc. Na náměstí San Marco jsem se napil moře a nechal se vést…
Na stanici som si kúpil lístok do La Spezie. Konečne som si začal uvedomovať, že som v Taliansku. Cítil som sa neochvejne a isto. Recepčný mal pravdu: "Jedna noc..."

V La Spezii nebolo nad čím váhať. Pred stanicou rástol vysoký zaprášený živý plot a dolu pod ním odfukoval prístav, ktorý ako veľryba občas vyfúkol gejzír pachov, hulákania a hrdzavého škrípania. Korzika sa pre mňa stala ufúľanou, neodoslanou pohľadnicou. Koniec koncov, dorazil som do cieľa, alebo sa mi skôr sám od seba zjavil, a nechcel som to už ďalej rozpitvávať, otvoril som všetky okná svojej zatuchnutej pevnosti a nechal dnu prúdiť čerstvý vzduch, načo by som mu teda mal stáť v ceste a naháňať svoj vlastný tieň?

Vrátil som k pokladni a spýtal sa na najbližší vlak do nejakého veľkého mesta.

"Za pätnásť minút do Benátok, za štyridsať do Ríma," ozvalo sa spoza okienka.

Vydal som sa do Benátok.

Toto mesto som navštívil ako malý chlapec s rodičmi a bratom, ale vôbec som si ho nepamätal. Akurát tak holuby. Vzrušene som fantazíroval o tom, ako sa v ňom mieša hmla a ostré slnko, slaný vzduch a ťaživé zamotané tajomstvá. Rozmazané siluety Giacoma Casanovu, Lorenza da Ponteho a Antonia Vivaldiho. Ešte rozmazanejšie postavy dóžovských udavačov, obratných gondolierov a karnevalových masiek. Zápach rybiny a súmraku vo vlhkom meste. Ako som zistil, nebol som ďaleko od pravdy, ale netušil som, ako ma to mesto zovrie. Obopne a nepustí.

Na stanici v Santa Lucia som vyskočil z vlaku a keď som vyšiel zo staničnej budovy, len som zastonal. Bez varovania predo mnou vybuchol ohňostroj prekrásneho mesta. Bolo jedenásť hodín v noci. Mesto mi kývalo na pozdrav, Canal Grande akoby len krútil hlavou, že mi to trvalo tak dlho, a naľavo ma už Ponte degli Scalzi pobádal, aby som len vstúpil, že je už všetko pripravené.

Zostal som v tom meste tri dni. A bolo úplne jedno, či som nahý alebo mi Benátky vtlačili do tváre jednu zo svojich masiek šialenstva. Bol som šťastný. Bol som zamilovaný.

Zamiloval som sa do mesta. Nebudem ani nechcem tie tri dni opisovať. Bola to opojná svadobná noc. Na námestí San Marco som sa napil mora a nechal som sa viesť...


Discuss this entry